První textová dílna – výběr témat

Dne 18. března proběhla v aule FF UK první z řady veřejných debat, na níž moderátoři Lukáš Tóth, Bára Hartigová a Katka Ondřejová Machová představili sestavené návrhy témat budoucích diskusí a studentského prohlášení. Z návrhů bylo posléze nutné vybrat čtyři témata, vždy pro jednu část studentského prohlášení a jeden večer budoucího cyklu debat.

Východiskem bylo šest tematických balíčků:

• Role ČR ve světě
• Reflexe komunistické minulosti
• Xenofobie
• Přístup ke vzdělání
• Křehká demokracie
• Nezájem o věci veřejné

Reflexe komunistické minulosti a Role České republiky ve světě jsou již přijata jako témata studentského prohlášení, a to hlavně z důvodu, že na ně byli pozvání zahraniční hosté: Jacques Rupnik, Markus Meckel a Madeleine Albrightová (její účast ještě není potvrzená). Zbylá čtyři představená témata (Xenofobie, Nezájem o věci veřejné, Přístup ke vzdělání a Křehká demokracie) tedy postoupila do diskuse v plénu.

V publiku panovala shoda co do obecnosti prohlášení – výstupem z našich debat nebudou hodnotící zprávy současných českých kauz, ale pokusíme se postihnout hlubší tendence, které za těmito kauzami stojí. Několikrát také zazněl názor, že výsledné texty by neměly jen popisovat současný stav, „plakat nad rozlitým mlékem“, ale že by měly také dávat návod na zlepšení situace a být apelem na naši generaci, která se zabydlela v pohodlí státu blahobytu a svobody a necítí nutnost tento stav dál kultivovat. Finální prohlášení by si podle mínění řady debatujících mělo mimo jiné zachovat charakter studentské generační výpovědi.

Živá diskuse byla především nad tématem Reflexe komunistické minulosti. Podle některých studentů by totiž neměla být samostatným blokem, ale měla by se prolínat všemi čtyřmi prohlášeními. Na druhou stranu se mnohým účastníkům debaty zdá být Reflexe komunistické minulosti tak důležitým tématem, že si svůj vlastní blok zaslouží. Debatující se shodli na tom, že na nedokončené reflexi minulosti jen nejvíc pálí její stálá přítomnost v nich: „byli jsme vychováni generací rodičů a pedagogů, kteří prožili celý život za komunistického režimu, a chtěli bychom se lépe vyznat v tom, co nám z něj nevědomky předali a předávají dál. V tomto částečně skrytém dědictví musíme hledat i kořeny nezájmu o věci veřejné.“

Česká xenofobie se ukázala být problémem, který vadil studentům neméně, ale kvůli rozmanitosti svých projevů je náročný k uchopení. Kde hledat společný jmenovatel přehlížení vietnamských sousedů, rusofobie, nezájmu o evropskou politiku a strachu ze všeho nového? Nebude příčina v našem malém sebevědomí? Nebo v tom, že jsme dosud nenalezli naši role ve světě? Nakonec zazněl návrh, že by se mohlo o xenofobii diskutovat s Madlene Albrightovou během večera zasvěceného české roli ve světě.

Přístup ke vzdělání byl jedním z klíčových témat, a to hned z několika důvodů: za prvé proto, že vzdělanost je „nadřazená řadě ostatních otázek“ – když je společnost vzdělaná, problémy jako xenofobie nebo nezájem o věci veřejné se samy eliminují. Za druhé, co jiného studenti znají lépe než stav českého (vysokého) školství?

V diskusi vyplavalo na povrch několik nových témat: stav české justice a slabá vymahatelnost práva spojená s celkovým pocitem nespravedlnosti a plíživého ohrožení svobody na několika frontách, nízká priorita ekologie, nadvláda konzumu nebo ekonomické vlivy na politickou sféru. Žádný z těchto nových nápadů se neprobojoval do finální čtveřice názvů debatních večerů, nicméně nejsou zapomenuty a budou zdrojem inspirace pro konkrétní náplně jednotlivých částí prohlášení.

Na závěr večera se musela vybrat čtyři základní témata, bloky, podle kterých se sepíší studentská prohlášení a kterým budou věnovány následující veřejné textové dílny. Zatímco první dva bloky byly kvůli zahraničním hostům prakticky určeny a spíše se diskutovalo nad jejich důležitostí, další téma, přístup ke vzdělání, bylo všeobecně považováno za důležité a tím pádem se z něj stal třetí samostatný blok. Čtvrté hlavní téma se hledalo trochu obtížněji. Rozhodovalo se mezi dvěma návrhy, a to nezájmem o věci veřejné a tzv. křehká demokracie. Obě témata se prolínají a nemají pevné hranice, proto je těžké se shodnout na tom, co by do nich mělo či nemělo patřit. Proto není přesný název čtvrtého bloku pevně určen, ale vyjasní se až při veřejné textové dílně tomuto bloku věnované.

V diskusi se nakonec ukázalo, že všechna vybraná témata jsou poměrně široké tematické okruhy, které se navzájem prolínají a navzájem spolu souvisí. Rozhodnutí, jaká bude konkrétní náplň jednotlivých částí prohlášení, bylo ponecháno na večery věnované jednotlivých částem prohlášení.

Druhá veřejná textová dílna se uskuteční 1. dubna od 19.30 v budově Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Pojďte se s námi podílet na sepsání prvního tématu!

Michal Paulus a Kristýna Vojtíšková