Studentské prohlášení - komentáře

Diskuse slouží zejména k navrhování trefnějších či poutavějších formulací vět či odstavců. Obsahová stránka prohlášení byla studenty určena již na jarních textových dílnách. Hlavní diskuse o závěrečné podobě prohlášení se pak uskuteční v úterý 13. října od 19:30 v učebně č. 200 v hlavní budově FF UK v Praze na náměstí Jana Palacha. Na dílně budou zároveň probrány vaše nejzajímavější návrhy.

Zda jsou zobrazeny komentáře k celému prohlášení. Komentáře k jednotlivým částem je možné zobrazit na stránce s textem návrhu celého prohlášení.

Reflexe české komunistické minulosti

Jsme první studentská generace, o které se říká, že konečně není poznamenána komunismem. Jelikož jsme dobu před Listopadem nezažili a nic o ní nevíme, má se za to, že jsme unikli jejímu vlivu. Je to nesmysl.

A šíří se nesmysl ještě větší: máme pocit, že jsme na minulosti nezávislí, když se o ni nestaráme a nechceme ji ani pojmenovat. Pravda je ovšem právě opačná: čím méně o minulosti víme, tím víc nás znesvobodňuje. Přitom pořádná reflexe komunistické minulosti ještě ani nezačala – za celých dvacet let. To pokládáme za zásadní průšvih.

Jediné, co českou společnost čas od času trochu vzruší, jsou totiž nahodilé estébácké kauzy našich celebrit. Komunistická minulost se používá čistě účelově: k boji o moc, k potápění politických protivníků či k lepší prodejnosti novin. Nic z toho samozřejmě za reflexi minulosti nepovažujeme.

Dodnes nám chybí jasné pojmenování principů, jakými fungovala totalitní moc a jak deformovala společnost i jednotlivce. Nemáme ani trochu zmapováno, kolik návyků i postojů z té doby si všichni neseme, aniž o tom víme. Dá se jen tušit, že jich není málo.

Proč například tak rádi podléháme pocitu, že o nás rozhoduje „někdo nahoře“ a že se s tím nedá nic dělat? Proč se zpravidla bojíme zasazovat se o věc, kterou považujeme za dobrou? Proč nám každý boj s arogantní mocí, ať už má podobu byrokracie či velkých peněz, pořád připadá jako zbytečná výstřednost?

Podobně se můžeme ptát dál: Jak je možné, že lež tak snadno bereme jako společensky přijatelnou? Kde se vzala tak velká tolerance k obcházení zákonů a k podvádění státu? A odkdy tak rádi věříme, že na prvním místě je materiální základna a všechno další je jen šlehačka na dortu?

Nevíme, co z toho je přímý následek komunismu, ale jedno je jisté: ani naše generace, pokládaná za svobodnou, od ničeho z toho osvobozena není. Minulost nás ovlivňuje skrze rodiče, učitele, úřady i atmosféru ve společnosti. A proto chceme vědět, jaká ta minulost doopravdy je.

Jednoduché nálepky a skandální odhalení ve stylu „podepsal nebo nepodepsal“ nám nemůžou stačit. K porozumění minulosti je třeba výrazně jemnější rejstřík.

Pokud dokážeme rozpoznat, co činilo naši společnost před Listopadem nesvobodnou, máme větší šanci rozpoznat podobná rizika i dnes. Právě v dnešní situaci je důležité umět vnímat i jemné posuny od svobody k nesvobodě. Právě teď je důležité být citliví na projevy totality ve svém okolí. Právě teď je třeba odhalovat i nové formy totality a umět na ně patřičně reagovat.

Komentáře