Filmy promítané v rámci Doby Železné a Kožené

Tenkrát I

Dokumentární TV film
Česko, 1999, 101 min

Režie: Robert Sedláček

Události 17. listopadu 1989 ve výpovědích významných osobností mapuje dokument Roberta Sedláčka a Radima Procházky, který vznikl s odstupem asi osmi let.

Časové vymezení: Jádrem dokumentu jsou události mezi 17. listopadem a koncem roku 1989 (volba Václava Havla prezidentem). Považujeme však za nutné zařadit je do širšího kontextu.

Aktéři: V dokumentu budou vypovídat především aktéři událostí. Hodnocení a cenné postřehy, které jsme v průběhu shromažďování materiálu získali od odborníků (historici, vyšetřovatelé, atd.), jsme využili při psaní komentáře.

K pojmu revoluce: Prostudovali jsme mnoho různých úvah, jestli u nás skutečně došlo k revoluci. Pohledů na toto téma existuje tolik, jako je definic pojmu revoluce v odborné literatuře. Zahraniční literatura někdy hovoří o revoluci-restauraci, čímž se snaží vyjádřit fakt, že k revoluci jakožto k násilnému převzetí moci u nás nedošlo. To ostatně vystihl i název „Sametová revoluce“, se kterým přišla zahraniční média. Jan Novák píše ve své knize Samet a pára o revoluci, při které fungovaly úřady a jezdily tramvaje. Lidé šli do práce a po jejím skončení se vydali na náměstí demonstrovat.

Nenásilí bylo základním imperativem většiny vůdčích osobností tehdejší doby. Převzetí moci probíhalo ústavní a zákonnou cestou. Ač se to někomu může jevit jako přístup příliš citlivý vůči komunistickým funkcionářům, události se tak odehrály a je nutné k nim s tímto vědomím přistupovat.

Náš film se nechce zaobírat historickými kuriozitami, jako jsou krátké kalhoty nově zvoleného prezidenta. Klademe si za cíl zaujmout komplexním, analytickým pohledem ve stylu velkých dokumentů BBC, ve kterém by se měl snoubit náš subjektivní („dokumentaristický“) pohled s objektivními poznatky historiografie a dalších věd, které se tímto tématem zabývají.

Téměř deset let, které uplynuly od zobrazovaných událostí, je doba dlouhá i krátká. Dlouhá na to, aby aktéři mohli s určitým odstupem zhodnotit své počínání. Aby alespoň někteří z nich odešli z aktivní politiky a mohli se na věci podívat „neangažovaně“. Krátká na to, aby se otevřely důležité archivy, které se až po padesáti letech stávají materiálem pro historiografická hodnocení. (Není pochyb o tom, že díky množství shromážděných výpovědí se i náš dokument jednou stane historickým materiálem, z jehož výpovědí budou historici čerpat.)

Můžeme konstatovat, že jsme při přípravě využili drtivou většinu otevřených zdrojů a hovořili s velkou částí klíčových aktérů. Na základě těchto poznatků jsme zpracovali ucelený obraz tehdejších dějů, který se opírá o nejnovější vědecké (historické, politologické, sociologické) badání. V průběhu práce jsme také provedli rešerše více než 250 hodin archivních audiovizuálních materiálů.

Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství

Dokumentární film
Česko, 1992, 207 min

Režie: Karel Vachek

Příběh skutečný a neúplný, který žili a sehráli filosofové a hlavy států a církví, umělci a stranické sekretariáty, vědci a ministři federální i republikových vlád, důchodci a vězni, odboráři a úředníci, disidenti i ta šedá zóna, kazatelé a ozbrojenci, radikálové praví i leví, bývalí i současní, občané a jejich poslanci v souvislostech osvobozené volební komedie – Československo 1990. Karel Vachek je se svým filmovým štábem opět po dvaadvaceti letech v centu politického dění. I tentokrát se vyhýbá oficialitám a starým i novým ideologiím, aby se o to více soustředil na charakteristický detail, projevy autenticity a úsměvné paradoxy vzrušené doby, z nichž skládá vtipnou a inspirativní filmovou koláž. S filozofickým nadhledem nejen dokumentuje soudobé politické a společenské ovzduší, ale naráží i na hlubší myšlenky a souvislosti českých i světových dějin, v nichž se už nejednou nejrůznější hnutí a revoluce pokoušely nastolit rovnost, volnost a bratrství. První část Vachkovy filmové tetralogie Malý kapitalista (Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství, 1992; Co dělat? Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu, 1996; Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie), 2000; Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma, 2002), která svérázným způsobem mapuje českou politiku, vědu, kulturu a vzdělanost 90. let a přelomu 20. a 21. století.

Tenkrát 2 – Šance pro Slovensko

Dokumentární TV film
Česko, 2000, 99 min

Režie: Robert Sedláček

Robert Sedláček a Radim Procházka natočili první dokumentární film o rozdělení Československa. V pořadu tuto událost komentují mimo jiné V. Havel, V. Klaus a V. Mečiar.

Tenkrát 2 – Šance pro Slovensko je volným pokračováním filmu Tenkrát, v němž se autoři – Robert Sedláček a Radim Procházka – zabývali listopadovými událostmi z roku 1989. Tématem filmu Tenkrát 2 – Šance pro Slovensko je rozpad Československa, v jehož průběhu došlo ke střetu pragmatického a idealistického pojetí politiky. Václav Havel, Václav Klaus, Vladimír Mečiar, Petr Pithart a s nimi desítky dalších osobností tehdejší politiky v tomto snímku reflektují jednu z nejvýznamnějších událostí našich novodobých dějin. Film začíná těsně po nástupu Havla do prezidentské funkce a k jeho tématům patří mimo jiné dělení OF a VPN, pomlčková válka, „putování po hradech a zámcích“ Mečiara s Pithartem, volební vítězství ODS a HZDS a následné jednání Klause s Mečiarem o rozdělení republiky: „Náš film chce ukázat, že rozdělování Československa je od počátku do konce příběhem učení se politické profesi, hledání postupů a standardů pro politická jednání a rozhodování. Česko-slovenská otázka byla jednou z nejtransparentnějších oblastí, kde se politická garnitura nastoupená po roce1989 učila vykonávat politiku jako povolání,“ říkají o svém filmu autoři a dodávají: „Půjde nám stejně jako v případě filmu Tenkrát o analytický pohled, kterým chceme ukázat, že stát začal směřovat k rozpadu bezprostředně po listopadu 89 a možná ještě dříve.“

Papírový atentát

Dokumentární TV film
Česko, 2007, 52 min

Režie: Radim Procházka

28. listopad 1997, šest hodin večer. Před novináře předstupují místopředsedové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip a ve společném prohlášení vyzývají předsedu strany Václava Klause k odstoupení. Ten se v té chvíli nachází na zahraniční cestě v bosenském Sarajevu. Začínají nejdramatičtější hodiny a dny na české politické scéně od listopadu 1989…

Režisér Radim Procházka se společně s novinářem Petrem Fischerem po deseti letech vracejí k napínavému listopadovému dění a snaží se o jeho reflexi v širším kontextu polistopadového vývoje české společnosti a politiky. Proč tehdejší události dodnes nazýváme „atentátem“? Jaké byly jejich příčiny a jaký vliv měly na pozdější politický vývoj a na atmosféru ve společnosti? Co si o nich dnes myslí jejich účastníci? Autoři oslovili současného prezidenta Václava Klause, Václava Havla, Jana Rumla, Ivana Pilipa a mnoho dalších aktérů i pozorovatelů tehdejšího dění. Jejich hodinový dokument, zpracovaný jako filmové diorama, nabízí nevšední pohled na jedno politické drama a na dobu, jejíž dědictví si neseme dodnes.

Vládneme, nerušit!

Dokumentární TV film
Česko, 2007, 52 min

Režie: Tomáš Kudrna

Předlohou ke vzniku tohoto dokumentu byla stejnojmenná kniha Erika Taberyho, v níž se autor vrací ke klíčové etapě polistopadového politického vývoje – čtyřletému období platnosti tzv. opoziční smlouvy. Její následky provázejí naši zemi dodnes, tvrdí autoři dokumentu. Jak tento postoj zdůvodňují a které události až do dnešních to podle nich dokazují, se dozvíte v dokumentu režiséra Tomáše Kudrny.

Chaos

Dokumentární TV film
Česko, 2001, 57 min

Režie: Roman Vávra, Petr Nikolaev, Alice Nellis, Miroslav Janek, Jiří Chlumský, Pavel Štingl

Dokumentární film skupiny nezávislých režisérů a kameramanů vznikl na přelomu roku 2000 a 2001, a je kolektivní reflexí tak zvané „televizní krize“. Je bezprostředním pohledem na vyhrocené politické, občanské a osobní konflikty, které události kolem volby ředitele České televize nepřímo otevřely a které ukončila až volba prozatímního ředitele ČT Dolní sněmovnou Parlamentu České republiky.

Bezesné noci

Dokumentární TV film
Česko, 2004, 108 min

Režie: David Čálek, Radim Špaček

Definitivní verze dokumentárního filmu o tzv. „krizi v České televizi“ z přelomu let 2000/2001. Snímek zachycuje její klíčové okamžiky, soustřeďuje se zejména na třináct dní, počínaje Štědrým dnem, během nichž se tehdejší oficiální programová ředitelka rozhodla vysílat vlastní zpravodajské relace. Autoři se namísto angažovaného pohledu na problém samotný soustředili na jednotlivé portréty angažovaných aktérů. Výsledný film tedy není pouze snímkem dokumentujícím jistý dějinný fenomén, ale zejména obecnější studií lidského chování v krajní situaci, již zmíněná televizní krize dokázala výjimečně dobře simulovat.