Čtyři legislativní absurdity: poslanecká a senátorská imunita
Ve všech demokratických zemích je každému poslanci nebo senátorovi zaručeno, že za své názory či výroky nemůže být trestně stíhán. Smyslem takového opatření je, aby se zvolení zastupitelé nemuseli v politickém boji obávat postihu za své postoje. Zákonodárci bývají někdy chráněni i před trestním stíháním, ale vždy jen velmi omezeným způsobem (po dobu trvání mandátu, po dobu zasedání parlamentu apod.).
V čem je problém u nás?
Na českou poslaneckou imunitu bychom si měli v EU pořídit registrovanou značku. Svým rozsahem je totiž skutečný evropský unikát. V české ústavě je zakotveno, že poslanci nejsou postižitelní za jakýkoli přestupek, pokud si tak sami nezvolí. Jinak je smí potrestat jen disciplinární komise té které komory (tzv. přestupková imunita).
Pokud je nějaký z našich zákonodárců podezříván rovnou z trestného činu, nemůže být vydán policii a soudu bez svolení svých kolegů senátorů, nebo poslanců. Vydané rozhodnutí platí navždy: takže pokud zákonodárce vydán není, nemůže být už podruhé z toho samého činu obviněn, i kdyby se nakrásně objevilo bezpočet nových důkazů a svědků dokazujících jeho vinu.
Ústava České republiky, článek 27:
(1) Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.
(2) Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory jejímž je členem.
(3) Za přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno.
(5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při páchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.
Proč nás to má štvát?
Současná podoba poslanecké a senátorské imunity je výmluvným symbolem toho, jak nedospělá naše demokracie je. Dává se tím najevo, že člověk zvolený v demokratických volbách přestává být v okamžiku získání mandátu obyčejným občanem a stává se nedotknutelným mocipánem.
Současný stav ale nemá jen symbolický význam. Promítá se do reálných případů faktického zneužití imunity, které je sice po právní stránce v pořádku, eticky je však neobhajitelné.
22. ledna 1998 – Tehdejší senátor ČSSD Jan Kavan způsobil v Mostecké ulici v Praze dopravní nehodu, při které kromě svého auta poškodil i další zaparkované vozy a způsobil tak škodu za 90 000 korun. Kavan odmítl dechovou zkoušku a odběr krve. Připustil však, že vypil určité množství alkoholu. Mandátový a imunitní výbor sněmovny mu uložil pokutu 15 000 korun.
19. února 2002 – Poslanec KDU-ČSL Pavel Plánička havaroval v Praze, když řídil auto zřejmě pod vlivem alkoholu. Odmítl se podrobit dechové zkoušce a odvolal se na poslaneckou imunitu. Popřel obvinění, že řídil opilý.
6. února 2008 – Senát nevydal k trestnímu stíhání Jiřího Čunka podezřelého z korupce. Celá Čunkova kauza ohledně korupce a neuspokojivě vysvětleném původu nabytých peněz je navíc pravděpodobně spojena s nepřípustnými zásahy politiků do rozhodování nezávislé justice. S tzv. „justiční mafií“ jsou spojována jména nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké, bývalého ministra spravedlnosti Pavla Němce, místopředsedy Nejvyššího soudu Pavla Kučery a několika státními zástupci.
8. května 2008 – Senátorka Liana Janáčková (ODS), současně také starostka městské části Ostravy, pronesla spolu se svým místostarostou Jiřím Jezerským na jednání bytového odboru rasistické výroky vůči Romům. Zatímco Jezerský je za takový výroky stíhán, Janáčková nikoli. Senát ji totiž odmítl vydat. Senátoři z Klubu otevřené demokracie prohlásili, že senátoři ODS poškozují obraz horní komory na veřejnosti. V kuloárech se diskutuje o motivech, které senátory ODS k takové podpoře vedly.
Co se s tím u nás dá dělat?
Maličkost: změnit pár slov v ústavě. Je to ale těžší, než se zdá, pokusů o omezení zbytnělé imunity u nás bylo bezpočet a vždycky to dopadlo fiaskem (viz přehled níže). Mezi návrhy se přitom objevil i takový, se kterým se zcela ztotožňujeme – ruší přestupkovou a doživotní imunitu. Konkrétně by text ústavy zněl:
1. Poslanci a senátoři jsou v případě spáchání přestupku nebo trestného činu posuzováni jako běžní občané. Je principielně správně, aby jim byla zachována výroková imunita.
2. Pokud příslušná komora Parlamentu ČR svého člena nevydá k trestnímu stíhání, může být stíhán po skončení svého mandátu. [Ruší se tedy doživotní imunita.]
Co nám politici namítají?
Většinou vůbec nic, všechny partaje jsou vlastně změně nakloněny. O to zvláštnější je, že ještě žádný pokus o omezení imunity neprošel.
Tak proč se to dosud nezměnilo?
Když pozorně projdeme všechny dosavadní návrhy a hlasování o nich, zjistíme zajímavou věc. Všechna zamítnutí obvykle bývají důsledkem zvláštní politické hry. Stává se tedy, že návrh je napsán tak radikálně, že nemůže být přijat. Nebo že se k němu přidá pasáž, která ho celý postaví na hlavu. Klíčovým odpůrcem omezení imunity je senátor Jaroslav Kubera, předseda senátního Ústavně-právního výboru.
Jak se poslanci „snažili“ omezit si imunitu?
4. února 1998 – Sněmovna nepodpořila další projednávání novel zákonů o omezení imunity, které předložila skupina poslanců z Unie svobody, ODS, ČSSD a KDU-ČSL a vrátila je jejich autorům k přepracování.
17. července 1998 – Senát neschválil vlastní návrh novely ústavy rušící doživotní imunitu.
16. října 1998 – Poslancům KDU-ČSL se nepodařilo prosadit návrh novely ústavy rušící doživotní imunitu.
10. listopadu 1999 – Záměr poslanců KDU-ČSL a Unie svobody zrušit doživotní imunitu v Poslanecké sněmovně opět neuspěl.
5. února 2002 – Sněmovna schválila senátní novelu zákona o přestupcích. Podle ní si poslanci a senátoři mohou od dubna 2002 zvolit, že budou trestáni za své dopravní a jiné přestupky tak jako ostatní občané. Budou ovšem moci také požádat o projednání přestupku parlamentní imunitní výbory.
15. prosince 2004 – Poslanecká sněmovna neschválila vládní novelu, která měla doživotní imunitu poslanců a senátorů zrušit.
28. ledna 2005 – Senát zamítl novelu ústavy, která měla zrušit doživotní imunitu poslanců a senátorů a jejich přestupkovou imunitu. Předlohu vypracovala skupina unionistických a nestranických senátorů v čele s Janem Hadravou (US-DEU).
9. května 2006 – Pár týdnů před volbami sněmovna schválila zrušení doživotní imunity poslanců a senátorů. Návrh byl tedy postoupen senátu, kde se nejprve projedná v příslušném výboru, v tomto případě Výboru ústavně-právním. Jeho předsedou je senátor Kubera. Ačkoli do voleb bylo možné schůzi výboru uskutečnit, Kubera ji nesvolal. Novela se na program jednání dostala až 2. listopadu 2006 (tedy po volbách) a neprošla nejtěsnější možnou většinou hlasů senátem. Přestože se Jaroslav Kubera nechal slyšet, že je dokonce pro rozšíření imunity. Přesvědčil většinu svých spolustraníků o tom, aby pro návrh nehlasovali, s tím, že záhy podá ještě přísnější návrh. Ten skutečně poslaneckou a senátorskou imunitu zcela rušil; místo toho ale zaváděl imunitu pro obecní zastupitele. Taktika absurdního návrhu, který pochopitelně nebyl přijat ani v senátu, vyšla – patrně nejnadějnější pokus o omezení imunity byl shozen pod stůl.
7. března 2007 – Senát navrhl razantně omezit trestní imunitu zákonodárců s tím, že by se měla vztahovat jen na jejich projevy v parlamentu. ČSSD neúspěšně navrhovala zrušit také přestupkovou imunitu zákonodárců. Senát pro svůj návrh získal v dubnu i souhlas vlády.
19. června 2007 - Senátní návrh v poslanecké sněmovně neuspěl už v prvním čtení. Změnu ústavy poslanci vrátili horní komoře k dopracování.
6. února 2008 - Sněmovna zamítla senátní návrh, podle kterého měl parlament do budoucna rozhodovat pouze o zatčení svých členů, ne však už o jejich trestním stíhání. Se senátním návrhem tentokrát nesouhlasil ani kabinet Mirka Topolánka (ODS).
Zdroj zpravodajských dat: ČTK
Materiály a odkazy
Zpráva parlamentního institutu [dokument PDF]
Současné znění pravidla o imunitě a návrh změny z roku 2006 [dokument PDF]
Rozsah poslanecké imunity ve vybraných státech [dokument PDF]
